O šamanismu a tantře (Regenerace 01/2006)

Rozhovor Ivo Musila z časopisu Regenerace 01/2006.

Pocházíš z Cornwallu, kde jsou dodnes živé keltské tradice. Nakolik to ovlivnilo to, že ses začal věnovat šamanismu?
 
Do velké míry. V Cornwallu jsi vždy blízko elementům, krajina je velmi drsná, cítíš stále přítomnost oceánu, větru. Už od útlého věku jsem se svými rodiči navštěvoval silová místa na kopcích, kamenné kruhy nebo studny a vyvinula se ve mně úcta a láska k té krajině. Moje praktikování šamanismu je založeno na tomto základě. Po dlouhou dobu jsem šamansky pracoval pouze v Cornwallu. Když jsem pracoval jako psychoterapeut v Německu, každoročně jsem přivedl skupinu Němců na dva týdny do Cornwallu a pracoval s nimi v krajině tak, aby jim krajina pomáhala se léčit. Tohle jsem dělal řadu let ještě před tím, než jsem se sám začal učit šamanismu a než jsem se stal šamanským učedníkem. Už tenkrát jsem instinktivně pracoval s elementy, ale teprve později jsem se dozvěděl, že tomuhle se říká šamanismus a že to dělají lidé na celém světě.
 
Co způsobilo, že ses začal šamanismu doopravdy učit? Jak nastal ten zlom?
 
Poprvé jsem se se šamanismem setkal v Německu, když se v místě, kde jsem pořádal své terapeutické kurzy, konal šamanský seminář. V Cornwallu jsem často sedával na jednom kameni na útesech, díval jsem se přes Atlantik a snil o lidech, kteří žijí na druhé straně v Americe, tři tisíce mil daleko. Když jsem pak slyšel o tom semináři a o jejich učiteli, který se jmenoval Medicin Story a pocházel z indiánského kmene žijícího na severovýchodním pobřeží Ameriky, kde jsem si představoval ten kontakt, věděl jsem, že tudy musím jít.
Moje hlavní učitelka Arwyn Dreamwalker přijela do Cornwallu vést seminář. A tam jsem se s ní seznámil a stal jsem se jejím učedníkem. Její otec je Navaho a matka Irka. To je velmi zajímavá kombinace. Měl jsem pocit, že je mostem mezi keltskou tradicí a tradicí amerických Indiánů.
Ztratili jsme mnoho z našeho keltského učení a tradic. Existuje sice živá tradice Wicca, což je správné slovo pro čarodějnictví, ale celá filosofie a komplexní mapa existence je živá jenom v tradicích Želvího ostrova – to je indiánský název pro severní Ameriku.
Potřeboval jsem most mezi mou rodnou oblastí, mou intuicí a fascinujícím a komplexním učení amerických Indiánů. Arwyn měla jednoho učitele jménem Swift Deer, který vyučoval medicínské učení Twisted Hairs Society. Svého druhého učitele nazývala jednoduše dědečkem. Byl Navaho a figuruje v knížkách Carlose Castanedy jako Don Genaro.
 
Kromě šamanismu učíš taky tantru. Jak jdou tahle dvě učení dohromady?
 
V mnoha věcech to je identické. Budeš-li studovat učení Ohňové medicíny, hlavně Quodoushka…  Ohňová medicína je vlastně učení o sexualitě v medicínské tradici a Quodoushka je jeden specifický soubor tohoto učení. Na Západ je přinesl také Swift Deer. Tato učení popisují naše energetická těla velmi podobným způsobem jako tantra, například idea čaker. Ovšem mapa energetického těla v medicínské tradici je mnohem detailnější, mnohem komplexnější.
Pracuji s energetickým tělem. Začal jsem s tím jako bioenergetický terapeut, potom jako učitel tantry a teď to dělám také skrze šamanismus. Pro mě to jsou všechno části stejné nauky s rozdílným důrazem. Terapie zdůrazňuje léčení bloků v energetickém těle, to jsem studoval podle Wilhelma Reicha a mám zkušenost, že emoční, fyzické a mentální problémy se nejlépe dají řešit prací s naší energií. Protože to je metaúroveň, kde se všechno spojuje se vším. Takže pokud uděláme změnu na té metaúrovni, všechno ostatní se změní snadno a automaticky.
V terapii jsem tedy pracoval s energetickým tělem, v tantře pracujeme také s energetickým tělem a naším záměrem je použít energii našeho pohlaví a našeho srdce, abychom se stali plnějšími životní síly, otevřenějšími pro ni. Důraz je kladen na to, jak se vztahovat k druhým lidem prostřednictvím našeho energetického těla. A jak si být vědomi své sexuality a své lásky.
Šamanismus používá energetické tělo ke spojení s přírodou, abychom prožívali náš vztah s ostatními královstvími, královstvím Matky Země, královstvím minerálů, rostlin a zvířat. V šamanismu pracujeme s medicínou – to je naše energie – tak aby byla v rovnováze a v souladu se vším, co nás obklopuje. Abychom se světem nebojovali, ale abychom jím plynuli a abychom byli dětmi Universa. Universum se stará o nás a my se staráme o Universum. To je to, co se mi líbí na šamanismu, smysl pro zodpovědnost. Mnoho filosofií New Age říká:  „Universum se o nás postará.“ Ale Universum se může velmi správně zeptat: „A co já?“ Musí to být vzájemná výměna energií. Já se postarám o vás, pokud vy se postaráte o mně.
Takže tantra je o tom, jak žít v úctě a rovnováze s druhými lidmi, šamanismus je o tom, jak žít v úctě a rovnováze se vším kolem nás na této planetě.
 
Již osm let jezdíš učit k nám do Čech. Jak ses k nám vlastně z Cornwallu dostal?
 
Přišel jsem do Čech se svou tehdejší přítelkyní, Hanou Evansovou. Podle mne začala má duchovní cesta v Polsku, kde jsem se mnoho naučil od Jerzy Grotowského, od jeho Divadelní laboratoře. Skrze Hanu jsem se ocitl tady. Měla zájem přinést tantru do České republiky a mě potěšilo, že to mohu udělat jako výraz vděčnosti, že má duchovní cesta začala v této oblasti, ve vedlejší zemi. A tak to začalo.
Podmínky byly ze začátku primitivní a lidé se snažili neustále „rebelovat“.
 To byla pro mne velká výzva. Musel jsem lidi toho učit hodně o „prvním kruhu“. Tenhle výraz ze šamanismu znamená starat se o základní věci. Nemůžeš dělat rituál, pokud není čisté a uklizené místo, kde ho děláš, protože jinak bude i energie na vyšších úrovních špinavá. Musí byt kázeň, aby mohla být držena energie. Protože jinak, když se energie zvýší, stane se chaotickou. A kázeň musí být, aniž by měli lidé pocit, že ztrácejí svou osobní svobodu.
Nejdůležitější pro mne bylo nadšení. Cítil jsem čistou touhu učit se. To bylo pro mne osvěžující. Myslím, že Češi mají smysl pro nezávislost. A to je dobré a je třeba to respektovat. Ale někdy musím lidi usměrňovat, aby se stali pokornějšími, protože nezávislost se může snadno přeměnit v aroganci.
 
Osm let je dlouhá doba na to, aby člověk jezdil vyučovat tak daleko od domova. Co tě vede k tomu, že se stále vracíš do České republiky s učením amerických Indiánů?
 
Myslím, že v této zemi je hluboká tradice – říkejme tomu – šamanismu. Ve vaší krajině je mnoho silových míst, která stále mají svou energii, a je tu silné povědomí o této energii, mezi lidmi, v pohádkách, ve filmech. I v krajině je silné vědomí duchů – energií. A není mou touhou vnutit jinou kulturu českým lidem. Nezajímá mě oblékání do nějakých opeřených oděvů a hraní si na Indiány. Je to víc o tom, prozkoumávat, objevovat ty šamanské filosofie, které přežily, přetrvaly, aby nás inspirovaly, abychom začali důvěřovat naší vlastní intuici ohledně toho, co je tady, kolem nás, ve vaší zemi. Mým cílem je pomoci lidem dělat, co jsem udělal já. Skrze svou nauku, to, co jsem se naučil, jsem si vytvořil svůj způsob práce s energií, s elementy v krajině a to takovým způsobem, že to pomáhá lidem najít svoji vnitřní krajinu. Způsobem, který lidem pomůže najít domov ve svém nitru. A to je to, co jsme ztratili. Ztratili jsme naše kořeny, ztratili jsme pocit toho, kdo jsme v souvislostech. Jsme jako zrnka prachu, která tu poletují v slunečním svitu a chceme najít klid, uzemnit se, usadit se a najít svůj pokoj, najít své místo: „Tohle je mé místo a sem patřím.“ Mou vírou je pomoci lidem v této zemi s jejich vlastním procesem. Není to moje země, přestože ji shledávám velmi krásnou a velmi inspirující. Chci prostřednictvím svého učení lidem pomoci, aby našli své vlastní spojení se svými kořeny a se svou silou v této krajině, v této zemi. Na druhou stranu vedu kazdorocne kurz pro Cechy take v Cornwallu, pod nazvem Magicky Cornwall. Kontakt s elemnty je tu daleko bezprostrednejsi a ma tudiz velkou moc nas primeji zasahnout a sblizit nas s nasim nitrem. 
 
A jaké jsou podle tebe české ženy. Jak vidíš jejich energii, ženskost?
 
Mám u žen v této zemi pocit takového obrovského neotevřeného, nedotčeného potenciálu. Nalézám v nich divokost a tvořivost. Je to podobné jako v Irsku, tam je to stejné. Mám pocit, že to je součást keltského dědictví, protože keltské země byly matriarchální. Ženy tam byly mocné a silné. Ženu jsi tam nedostal na celý život. Nejvýš souhlasila s tím, že si tě vezme na rok a den, a pak se podívala, zda s tebou chce tu dohodu obnovit. Keltské ženy nikdo nevlastnil.
 
Šamanismus je široký pojem. Mohl bys stručně charakterizovat podstatu toho, co učíš?
 
Co vlastně učím na svých kurzech? Jsou to mapy, které máme díky medicínským společnostem, které se staraly a uchovávaly své nauky. Jsou to mapy našeho energetického těla a potenciálu, který v něm máme. Potenciálu pro pozornost, pro vědomí, schopnosti uvědomit si, co se kolem nás děje na energetické úrovni. Například to, co nazýváme osud. Jung říká: „Pokud se nějaká vnitřní situace nestane vědomou, jeví se nám navenek jako osud.“ Medicínské učení nás učí právě toto uvědomování. To, co normálně prožíváme jako nehodu nebo štěstí nebo osud, je ve své podstatě interakce mezi naší energií a energií kolem nás. Jak se stáváme vědomými svých energií a vědomě respektujeme energie kolem nás, můžeme se naučit, jak si v nich najít své místo a jak spolupracovat s těmi energiemi, místo abychom byli jen jejich obětí. A to je to, čemu se říká medicína. Pracovat v harmonii s energiemi kolem nás. Není to o síle, o moci. To je černá magie a s tím já nemám nic společného. Není to o kontrole těch energií, je to pouze o tom, být si jich vědomí – šamansky řečeno, tančit s nimi – a skrze tento proces se stávat silnějšími. Je to jako mít otevřené oči a dívat se, jak věci kolem nás fungují, místo toho, abychom měli šátek na očích, zakopávali o věci, přeráželi se o ně a aby nám ty věci padaly na hlavu. Takže ty mapy energetického těla a mapy vztahů mezi věcmi, ty mapy vzájemné závislosti nás učí, že nejsme ostrovem ani nejsme pány planety. Jsme důležitou součástí sítě, a když vědomě převezmeme svou zodpovědnost, abychom dobře plnili úlohu, kterou v té síti máme, nejenom léčíme sami sebe a vytváříme štěstí pro sebe, ale i v rámci sítě.
 
Děkuji za rozhovor.
Ivo Musil